May 2009

Bad Boy 25.

30. may 2009 at 21:04 | LadyKay |  Bad Boy
Ani slzy, prosíky či vyznání lásky neobměkčilo Tomovo srdce. Vyběhl z bytu jako raketa a hlasitě za sebou prásknul dveřmi. Bez cíle pádil ulicí, nevnímal udivené nechápavé pohledy lidí, kteří se za ním zvědavě otáčeli. Ne vždy máte to štěstí, aby se vám naskytnul pohled na zběsile utíkající hvězdu, že? Bylo mu jedno,že na něj všichni civí, on chtěl jen pryč. Pryč ode všeho a hlavně pryč od Billa. Ač běžel, co mu síly stačily, připadalo mu, jako by jej někdo pronásledoval, jako by mu stále dýchal do zátylku. Nebyl to někdo ale spíš něco a to realita, pravda, již se před pár desítkami minut dozvěděl, která si po dlouhém dřímání konečně prorazila cestu a vyplula na povrch. Ze zamilovaného obláčku, na němž se posledních šest měsíců vznášel dopadl na tvrdé zem, ten pád jej přinutil procitnout ze snu, jenž po celý čas považoval za skutečnost. Proč?

Bad Boy 24.

27. may 2009 at 22:32 | LadyKay |  Bad Boy
Sluneční paprsky pronikaly do pokoje a celý jej oblékaly do zlatavé záře. Dredatý chlapec se převalil na druhý bok, v duchu proklínajíc toho zlatavého neřáda, který jej nenechá v klidu spát. Jeho dlaň zamířila do míst, kde by měl ležet jeho černovlasý brouček, nahmatal však pouze prázdné místo. V mžiku už rejdil pár mandlových kukadel po pokoji, jejich majitel se líně nadzvednul na posteli.
"Billi?" jeho hlas protnul ticho, v němž také zaniknul. Nic, žádná odpověď, jen klid. Mladík pomalinku spustil nohy z postele, jeho chodidla se dotkla prkenné podlahy a donesla jej ke dveřím, jež s nepatrným vrznutím otevřel.
"Lásko?" zkusil to znovu, ale opět se odpovědi nedočkal. Tom neměl sebemenší zdání, kam mohl Bill jít takhle brzy po ránu. Většinou se válel v posteli do poledne, dřív by jej odsud nikdo nedostal a teď…

Bad Boy 23.

26. may 2009 at 23:45 | LadyKay |  Bad Boy
"Tomeeeeeeeee!" křikl chlapec a malinko poskočil na místě, jakmile kolem něj prosvištěla jedna z motokár, v níž seděl kytarista. Billovy palce byly skoro promodralé od toho, jak je křečovitě tisknul v pěst. Do konce zbývala ještě dvě kola a Tom s přehledem vedl. Georg na něj ztrácel docela dost a Gustav, který ztrácel už na basáka, nebyl pro Toma vůbec žádnou konkurencí.
Odpoledne, strávené na motokárové dráze, bylo Georgovým nápadem, který jak Gustav tak Tom okamžitě odsouhlasili. Billovi se sem moc nechtělo, sice ho rychlá jízda lákala, ale do motokáry se neposadil. Na rozdíl od ostatních v ní ještě nikdy neseděl a nechtěl se znemožnit, hlavně ne před Tomem. Bylo mu jasné, že by se mu nevysmál, ale Bill byl perfekcionista, nesnesl pocit, že mu něco nejde, že v něčem nevyniká tak, jak by si představoval. Proto raději přijal roli diváka a Tomova fanouška a kdykoli kolem něj projela motokára, řízená jeho láskou, povzbudivě na něj volal. Tom jej sice v té rychlosti slyšet nemohl, ale to pro chlapce nemělo vůbec žádnou roli. Byl přesvědčený, že Tom ví, jak moc mu vítězství přeje a nemýlil se.

Bad Boy 22.

23. may 2009 at 19:00 | LadyKay |  Bad Boy
"Broučku, mohl bys mi vysvětlit, proč toho s sebou vláčíš tolik?" Tom zoufale pohlédl na Billa a po čtyř neúspěšných pokusech se snažil znovu zavřít jeho kufr.
"Vždyť toho zase tolik nemám…" zamrkal nevinně druhý z chlapců, usazený na posteli pozoroval, jak jeho láska zápasí se zipem na kufru. Vždyť si víc jak polovinu plánovaných věcí nevzal, sbalil si jen to nejnutnější. Nemám, nemám. Já, ubohej Tom, se spokojím s jedním malinkým kufříkem, ale Jeho Výsost potřebuje hned dva a takový loďáky!!! Kytarista v duchu proklínal pitomej kufr s ještě pitomějším zipem, navenek se však snažil zachovat klid.

Bad Boy 21.

22. may 2009 at 18:56 | LadyKay |  Bad Boy
Slunce už pomalinku klesalo k obzoru, jeho unavená červená záře se odrážela na mořské hladině. Pro dnešek mělo svůj úkol splněno, celý den pilně zářilo a hladilo tváře, které lidé nastavovali jeho paprskům. Teď bylo na čase předat vládu bratru Měsíci, spojenci zamilovaných lidí, který bude jako jediný přihlížet jejich mazlení se a osvětlovat jim cestu při nočních procházkách. Vlny, omývající mořský břeh, byly takřka jediným zvukem, jenž narušoval ticho, které se rozprostřelo po pláži, která přes den zněla dětským smíchem nebo ustavičným štěbetáním lidí. Co ještě rušilo ticho byl zvuk dvou páru nohou, bořících se do písku, jak vedle sebe ruku v ruce kráčeli dva chlapci, neustále si vyměňující zamilované pohledy a úsměvy.

Bad Boy 20.

17. may 2009 at 13:00 | LadyKay |  Bad Boy
Pár hnědých oči, skrytý za tmavými skly slunečních brýlí, utkvěl na těle chlapce, dovádějícího uprostřed vln, snažil se zachytit i ten nejnepatrnější pohyb, nic nesmělo jeho pohledu uniknout. Přes rty dredatého chlapce přeběhnul úsměv a přestože jej Bill již poněkolikáté pohybem ruky vyzýval, aby šel za ním, pouze na něj kývl hlavou a položil hlavu zpět na lehátku, vystavujíc své tělo slunečním paprskům. Černovlasý mladík ve vodě posmutněl, brzy ho i cachtání se omrzelo, samotného ho to nebavilo. Rozhlížejíc se kolem sebe závistivě pozoroval zamilované páry, objímající se v moři, společně se sluncí na lehátkách nebo se v ruku v ruce procházející po pláži. Takhle to mělo být, i oni dva k sobě měli tisknout těla ve vodě, mazlit se, vyměňovat si letmé polibky. To bylo na pokoji slibů, jak si dnešní odpoledne užijí a skutek utek. Bill toho měl právě tak akorát dost, už ho nebavilo vybízet toho lenocha, aby se uráčil zvednout své ctěné pozadí a milostivě přikráčel za ním. Buď s ním půjde sám od sebe nebo dostane lekci…

Bad Boy 19.

4. may 2009 at 17:37 | LadyKay |  Bad Boy
"Konečně…" řekl si Tom víceméně pro sebe, když se za nimi zaklaply dveře hotelového pokoje. Jeho slova ani k Billovým uším dolétnout nemohla, protože černovlasý chlapec prolétl pokojem jako neřízená střela a v tuto chvíli byl plně zaměstnán nakláněním se před zábradlí balkónu a pokukováním po okolí. Přes kytaristovy rty přeběhl úsměv, Bill jej k sobě nadšeně volal, ale dredatý chlapec zůstával uvnitř. Usazený na posteli sledoval počínání chlapce na balkóně. Miloval tuto dětinskou stránku jeho osobnosti, stejně tak zářící hnědá kukadla a radostné tleskání ručkama. Černovlasému ďáblíkovi s andělským obličejem se nejednou podařilo svými ztřeštěnými nápady vykouzlit na kytaristových plných rtech široký úsměv.