July 2009

Bad Boy 33.

8. july 2009 at 0:49 | LadyKay |  Bad Boy
Bill odvrátil zrak od dvojice před ním a stočil pohled k bubeníkovi.
"Co to má znamenat???" vyslovil svou otázku, upírajíc na svého kamaráda oči, v nichž se mísil vztek se zoufalstvím a zmatkem. Mladík nerozuměl ničemu, co se dělo a ani Gustav nevypadal, že by mu mohl nastalou situaci nějakým rozumným způsobem vysvětlit. Už před pár okamžiky si Bill byl jistý, že tu holku nenávidí, jeho nevraživost vůči její osobě narůstala s každou přibývající sekundou přímo bleskovou rychlostí a dosahovala až galaktických rozměrů. Vždyť říkal, že ji nemůže ani cítit a ta mrcha to samý. Před chvilkou z Toma udělala prakticky bezcitné monstrum, radující se z bolesti druhých a teď se chová, jako by ho snad měla spasit! Co teď? Jedno z možných řešení by bylo sebrat se a vypadnout odsud. Jenže to znamená nechat Toma ve spárech té fúrie, o níž neví, co má za lubem, ačkoliv ho vlastně jedna varianta právě napadla…

Samy - Stumm

4. july 2009 at 19:09 | LadyKay |  music vids
No, asi se to nebude většině z vás líbít, ale zamilovala jsem se do té písničky hned, co jsem ji slyšela. Super song, kterej můžu poslouchat celej den (mimochodem dneska nic jinýho nedělám)... Jeho starší písničky jsou taky dobrý, ale tato se mi líbí ze všech nejvíc... Vlastně ne... Nejvíc se mi líbí 'Weck Mich Auf'.


Edit (5.7.09 - 19:35): Hej, jsem na sebe hrdá!! Byla jsem rychlejší než Toman, kterej právě tohle video přidal na svůj blog :P Tomu se říká náhoda x) Aspoň někdo, komu se to taky líbí...
Tom napsal: "Velmi zdařilé video mého oblíbeného německého rapera Samyho Deluxe - myslím, že do tohoto miniaturního světa by měl být nezbytně zahrnut i koncert Tokio Hotel... nebo lépe socha Toma Kaulitze... Promluvím si o tom se Samym ;)"


Bad Boy 32.

3. july 2009 at 18:12 | LadyKay |  Bad Boy
Zpěvák hleděl do zelených očí blonďatého chlapce, stojícího mezi dveřmi, jenž si jej se zájmem prohlížel.
"To je v pohodě… Nic se přece nestalo." usmál se Bill a malinko si povytáhnul džíny, připoutané páskem na jeho štíhlých bocích. "
Jo, ještěže máš tak pohotový reflexy…" oplatil mu mladík úsměv a hned na to prohodil: "Jdeš dovnitř, Bille?"
"Odkud…" svou otázku však nedokončil. Když se na chlapce znovu podíval a pořádně si ho prohlédnul, byl doma. "Andreas, že?" Jak je možné, že jej nepoznal okamžitě. Vždyť mu Tom nesčetněkrát vyprávěl o svém jediném příteli z dětství, tolikrát naslouchal historkám o něm a Andym.
"Přesně… Jsem rád, že tě konečně poznávám." Natáhnul blonďák ruku směrem k Billovi a stisknul mu přátelsky dlaň. Čím déle se na něj díval, tím více měl pochopení pro Toma. Když viděl Billa na fotografiích, musel uznat, že z chlapce vyzařovalo určité kouzlo, které dokázalo pomotat hlavu nejedné holce a v případě jeho přítele i nejednomu chlapci. Jenže kouzlo, jež na něj působilo z fotek, nebylo nic v porovnání s tím, jaký účinek na něj měl Bill, stojící před ním a pohlížející na něj svýma hlubokýma očima. Andreas potřásl hlavou, aby se probral ze svých úvah a znovu se na jeho tváři objevil široký úsměv.