November 2009

Lutte pour l'amour 11.

18. november 2009 at 18:05 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
Jakmile za sebou přibouchnu dveře koupelny, otočím kohoutkem a posadím se na okraj vany. Snažím se vstřebat všechno, co se během uplynulých minut událo. Šok číslo jedna - můj bratr po mně chce, abych mu pomohl vykoupat se. Upřímně, čekal jsem, kdy se mě na to zeptá. I když je má představivost poměrně velká, nedovedu si představit Billa v téhle situaci. Není v tom zas tak velký problém. Sice z toho mám dost zvláštní pocit, ale přirozeně mu pomůžu. Naposledy jsem ho viděl nahého, když nám bylo šest nebo sedm. Přesně si to nepamatuji, vím, že jsme byli ještě malí kluci. Billovo, stejně jako moje, tělo prošlo od té doby řadou změn. Jsme dvojčata, takže nebude vypadat nějak moc jinak než já… Přesně tak, nemám důvod si připadat jako nějakej buzerant, co bude očumovat kluka. Je to můj bratr, bratr co potřebuje pomoc. Spíš mi dělá starost, že bych mu mohl mou případnou neopatrností nebo nešikovností nějak ublížit. Mamka mi v tom spěchu zapomněla udělit rady ohledně této oblasti mých "povinností". Hold se budu muset spolehnout sám na sebe a na Billa.

Lutte pour l'amour 10.

10. november 2009 at 17:46 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
"O co jde, Billi?" optám se dvojčete. "S čímpak potřebuješ pomoct?"
Bill na mě upírá svá čokoládová kukadla a zřejmě mu to v hlavě pořádně šrotuje, jak se snaží zformulovat, co ode mě žádá. Zase má narůžovělé tváře, což přirozeně podněcuje moji zvědavost a touhu dozvědět se co nejdříve, co má na srdci.
"Nevím, jak to říct. Není to zrovna jednoduchý…"
"Prostě to řekni tak, jak to je." poradím mu a podle toho, že se jeho výraz moc nezmění, jsem mu asi moc nepomohl.
"Potřebuješ s něčím poradit nebo ti mám něco přinést?" Zkusíme to formou otázek, třeba to zabere a brzy se dopátrám jádra "problému". Bill ale zavrtí hlavou, takže jsem mimo. Co by tak mohl potřebovat?
"S něčím pomoci?" Trefa do černého, černovlasá hlava přikývne. Tak teď z něj ještě vypáčit s čím.
"To je to… Stydím se tě zeptat."
"Tak víš co, skočím se osprchovat a ty mezitím promyslíš, jak mi to říct, hm?" vstanu z postele a chystám se k odchodu, Billův hlas mi však zabrání opustit místnost.
"To je právě to…"
"Co?"

Lutte pour l'amour 9.

5. november 2009 at 4:47 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
Billova ústa se otvírají ve snaze něco mi sdělit. "Tome, já tě…". Ticho, Bill rázem oněmí, avšak i nadále na mě visí očima. Pohledem se jej snažím vybídnout, aby dokončil větu, již započal, ale on nic, ztratil řeč. Jeho výraz, než mě oslovil, byl tak... Tak jiný než doposud. Díval se na mě tak zvláštně, v pohledu jeho očí se odráželo něco, co nejsem schopný nazvat nějakým pojmem a co jsem u něj už dlouho neviděl.
"Billi…" vyslovím s přehnanou zřetelností a pomalu jméno sourozence plný očekávání, co bylo ono záhadné sdělení, jenž uvízlo v bratrově hrdle a nedostalo se k mým uším. "Chtěl jsi mi něco…"

Lutte pour l'amour 8.

3. november 2009 at 18:39 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
Pozoruji Billa rýpajícího se ve špagetách. Vždycky je natočí na vidličku a hned na to je zase setřese zpět na talíř. Vím, že nejsem žádný Jamie Oliver, ale myslel jsem si, že špagety umím uvařit docela obstojně. Mně samotnému to chutná, ale asi je to tím, že jsem proti svým kuchařským výtvorům imunní. Bráška je hold zvyklý na maminčinu kuchyni. Jestli Bill spolkl dvě sousta, je to hodně.

Lutte pour l'amour 7.

1. november 2009 at 18:10 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
Souhlasil jsem… Jak jsem mohl na takovou stupiditu přistoupit? Jak jsem se mohl nechat přesvědčit? Vůbec nechtěl mluvit o kresbě, jak jsem se obával. Ani slůvkem se o ní nezmínil. Přirozeně se mi ze srdce odvalil neskutečný balvan a to bylo možná příčinou toho, že jsem kývnul na jeho návrh.
Teprve když auto zastaví před supermarketem a Tom vypne motor, mi dojde, jak hloupý to byl nápad. Nechodím ven, tak proč jsem zatoužil po změně a kývnul jsem, že pojedu s ním nakoupit? Hrdlo se mi sevře, když mé oči pozorují zástupy lidí proudící z obchodu a dovnitř. Jsou všude kolem mě… Napravo, nalevo, přede mnou. Všude, kam se podívám, jsou oni. Začíná se mě zmocňovat panika, tohle nemůžu nikdy zvládnout! Rozhodnuto, zůstanu sedět uvnitř a počkám, než se vrátí. Nutit mě nemůže.