December 2009

Lutte pour l'amour 15.

26. december 2009 at 17:08 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
"Ty jo, rozumíš tomu?" Tom se na mě dívá, jako by opravdu očekával, že mu můžu dát odpověď na právě vyslovenou otázku. Můžu jen děkovat Bohu, že nemá páru, jak blízko je pravdě. Že já jsem vůbec něco dělal! Teď si pomoz sám, Bille. Jen si hezky sněz, co sis nadrobil. Rychle, rychle, musím něco říct, jinak mu to začne být podezřelé. Tom přece neví, že je mi jméno odesílatele textovky známé a podle toho se musím i zachovat, aby nic nepoznal.
"Copak se starám o tvoje obdivovatelky?" pokusím se o tón podobný tomu, který jsem používal vždycky, když se hovor stočil k některé z těch jeho slepic.
"Ale…"
"Nechápu ani slovo z toho. Stačí ti to takhle?"

Lutte pour l'amour 14.

20. december 2009 at 16:28 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
Mé oči stále dokola pročítají řádky na displeji bratrova mobilu. Všechno ve mně vře, nejraději bych něco vzal a hodil tím proti zdi, abych ze sebe ten vztek dostal. Nebo kdybych aspoň mohl začít ječet a vyřvat všechnu tu zlost a nenávist vůči osobě, kterou vlastně ani neznám a přesto ji nesnáším. Jenže nemůžu, musím to polknout a dusit v sobě, protože nevím, jak bych případné střepy na zemi nebo řev vysvětloval Tomovi. Že já idiot vůbec na ten mobil sahal a četl jsem to! Otázkou zůstává, zda je lepší utápět se v nevědomosti a netrápit se a nebo vědět a čelit vzteku a smutku. Když člověk nic neví, nemůže ani nic dělat, ovšem když ví, tak…

Lutte pour l'amour 13.

11. december 2009 at 20:39 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
Naprázdno polknu, mám úplně sucho v ústech, srdce až v krku a nenapadá mě absolutně nic, čím bych mohl svoje počínání vysvětlit. Kdybych alespoň věděl, jak dlouho už mě Tom pozoruje. Jestli se probudil, až když jsem ho vzal za ruku nebo, nedej Bože, byl vzhůru i během toho, co jsem jej hladil po tváři. To, že mlčí, mě taky moc neuklidňuje. Z jeho výrazu toho taky moc nevyčtu, protože se tváří naprosto kamenně. Jediné, co dělá, je, že na mě upírá oči. Kdybych mu nevlepil tu pitomou pusu, bylo by moje jednání ještě relativně v mezích normality. Jenže teď… Dýchej, Bille, nádech, výdech. Pořád je to jen Tom a ne sedmihlavá saň, hlavu ti neutrhne. Snad…
"Tome, to je… všechno je to… já… promiň." No, to jsem si fakt pomohl. Pokud budu takhle pokračovat, ještě se do toho víc zamotám. Místo abych působil klidně a vyrovnaně, aby Tom nic nepoznal, zadrhávám se snad za každým slovem, nejsem schopen dát dokupy souvislou větu a dal bych ruku do ohně za to, že u toho vypadám jako zamilovaná puberťačka, na kterou promluvil její idol. Díky Bohu, že je tma…

Lutte pour l'amour 12.

1. december 2009 at 17:30 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
Parádně jsem ho vylekal, jen co je pravda a to jsem měl v úmyslu. Za tu sprchu, co mi uštědřil, si zaslouží, abych ho malinko poškádlil. Kouká hezky vyděšeně a abych byl upřímný, je u toho tak… tak strašně roztomilej. Nezlobím se na něj, vždyť mi oplatil jen to, co jsem udělal já jemu. I když to, co jsem předvedl já, byla nevinná sprška, v podání Billa to byla vlna tsunami. Triko mám mokrý, po obličeji mi teče voda a o koupelně ani nemluvím. Pěkná potopa, to se mu povedlo. Někdo to bude muset vytřít a je jasný, kdo to bude.

"Víš, co jsi?" schválně nasadím přísný tón a obličeji dodám na vážnosti. I když sám sebe přemáhám, abych se nezačal smát, zvlášť když vidím Billův vyděšený pohled. "Víš to?"