November 2010

Lutte pour l'amour 44.

30. november 2010 at 22:50 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
"Co to jako děláš?" vykulí na mě oči Bill usazený ve vaně, když si všimne, že jsem si svlékl triko a rozepínám si pásek u kalhot.
"Jdu za tebou, ne?" Zavrtím hlavou, čímž mu naznačuji, že nechápu, jak se na něco takového může vůbec ptát. Následně si stáhnu džíny i trenýrky. Hnědé oči mého dvojčete se okamžitě zabodnou tam, kam jsem očekával, a malinko zrudne.
"Ehm," odtrhne pohled od mého penisu a vzhlédne ke mně. "Sem se nevejdeš." Věnuje mi lítostivý pohled. Mrška jedna rozčepýřená! Já mu ukážu, jak se tam nevejdu. Hned se bude moci přesvědčit o opaku.
"Ale vejdu." Namítnu a než se Bill naděje, vlezu si k němu, z ruky mu vezmu houbu, již smočím ve vodě, a zlehka s ní začnu omývat jeho záda. Spokojeně zamručí. Pomalu si jej na sebe položím a houbou začnu přejíždět po jeho hrudi. Vdechuji vůni jeho vlasů, které mě šimrají na tváři. Oba mlčíme a užíváme si blízkosti toho druhého. Billovy štíhlé prsty hladí moje nohy, sem tam mě na stehnech poškrábe nehty.

Me, Myself and Romeo 40.

26. november 2010 at 23:11 | LadyKay |  Me, Myself and Romeo
"Páni, nenapadlo by mě, že tu budeš." Přiznám se Petovi, který brčkem promíchává nějakej zelenej hnus ve svojí sklence a usmívá se. Zase je jeho úsměv věnován mně. Sice je model, jak napsal Vogue, celosvětově známý model, ale na jeho místě bych se vyhýbal místům, kde by se mohl srazit s mým drahým bratrem. Jenže Pete si na rozdíl ode mě s Billem hlavu moc neláme a dělá si, co chce. Doufejme, že si ho bráška nevšimne. Od Milána je u nás doma zakázáno jmenovat ho. Když je o něm řeč, hovoří se o debilovi, magorovi, posedlém imbecilovi a tak dále.
"Vidíš a já si byl naopak jist, že tu na tebe narazím. Už bez tebe nikam nevyráží. Akorát jsem nečekal, že mi zkřížíš cestu, hned po mém příchodu."
"Jsi tu sám?" Zeptám se konverzačně. Pete usrkne driják a kývne hlavou. No, díky Bohu za tuhle odpověď. Kdyby se mi svěřil, že přišel…co já vím… prostě s někým z kámošů bráchy, Billa by křísili. Fakt, že jako nástroj pomsty používá jeho přátele, by diva neunesla. A odnesl bych to samozřejmě já. Kdo jinej by pak poslouchal, jak se proti němu všichni spikli a že je Pete magor, co ho chce zničit? Já a zase jenom já.

Living Behind A Wall Of Glass 3.

20. november 2010 at 13:52 | LadyKay |  Living Behind A Wall Of Glass
"Matka mě vydědí, jestli z toho podělanýho dějepisu propadnu." Bill právě schytal další pětku a profesorka mu přirozeně s hranou lítostí nezapomněla připomenout, že jestli to takhle půjde dál, bude nucena ho v pololetí hodnotit stupněm 'nedostatečný'. Jen při představě matčiny reakce se mu sevřel žaludek. Nejenže by mu začala do hlavy vtloukat, že by místo poflakování venku mohl vzít učebnici a aspoň jedinkrát se připravit na hodinu, ale ještě by mu zkazila celé prázdniny. Hezky mu týden začínal.


"Prosím tě, naučíš se na příští test, necháš se vyzkoušet, pak uděláš referát a stará tě rupnout nenechá." Mávl nad jeho obavami rukou Andreas. Jemu se to řekne, dějepis mu šel sám od sebe. Jenže Bill nebyl schopen do hlavy nacpat všechna data a zapamatovat si, co se kdy odehrálo, kdo s kým bojoval. Jednak neměl paměť na čísla a jedna mu přišel dějepis nezajímavý. Nechápal, k čemu mu bude dobré zabývat se minulostí. Vždyť byla mrtvá, nudná, šedá. Bill byl člověk, co neřešil minulost, ani budoucnost, pro něj byla nejdůležitější přítomnost, i když ta mu v poslední době naháněla strach.

Me, Myself and Romeo 39.

18. november 2010 at 19:32 | LadyKay |  Me, Myself and Romeo
"Takže ty si nedáš pokoj!" Automaticky zvýším hlas. Věděl jsem, že je to on a teď jsem ho přistihl při činu. Na té afterparty jsem se ovládal, kytky jsem mu poslal zpátky a doufal, že mu docvakne, že má Billa nechat napokoji. Chlapec má očividně delší vedení, tudíž mu to nedošlo, takže mu to budu muset vysvětlit znovu. Tentokrát však důrazněji. Jens, alespoň si myslím, že se tak jmenuje, na mě vystrašeně třeští oči. Ani se mu nedivím. Vztek mnou hezky cloumá, takže nepředpokládám, že mám dvakrát přátelský výraz.
"Ale já…" Nenechám ho doříct větu. Natlačím ho na schránky a chytnu pod krkem.
"Necháš mýho bráchu být. Je ti to jasný? Nemá zájem! Ještě jednou se dozvím, že jsi ho nějak kontaktoval a nahlásím tě na policajty. Rozumíme si? Tak slyšels?" Silně jím zatřesu. Pokud bych se dohmátl toho, že Billovi poslal další psaníčko, nevolal bych policajty, ale zabil bych ho, což mu přirozeně říkat nebudu. Bůhví, co je to za magora, ještě by to použil proti mně. Ze stejného důvodu se musím i ovládat, abych mu jednu nenapálil. Nakonec by mě ještě udal za napadení a tahali by mě po všech čertech. Zabiju kripla a zavřou mě za zdravýho. Počkám, dokud nekývne hlavou a povolím stisk.
"Teď se odsud kliď a nechci tě už nikdy vidět v Billově blízkosti." Obdivovatel krásy mého mladšího sourozence se sebere a vypálí odsud jako střela. Doufejme, že má svůj život natolik rád, že tohle byl poslední dopis, jenž měl Bill obdržet.

Lutte pour l'amour 43.

13. november 2010 at 15:12 | LadyKay |  Lutte pour l'amour
"Váš bratr má opravdový talent." Postarší dáma si poposune brýle na nose a znovu se zahledí na kresby. Nejdéle si prohlížela akt, na němž Bill ztvárnil mě. Obdivovala se perfektnímu propracování, velebila každý tah, jenž udělal. K mému štěstí nejde nějak moc poznat, že jsem to já, jelikož mám skrytou tvář. Nevím, zda by se nad tím pozastavila. Umělci jsou cvoci, takže by za tím možná ani nic nehledala. Že je Bill nadaný, vím i bez ní. Když mi připomene, že mám s bráchem přijít, aby si s ním popovídala a zjistila, jak hluboký zájem o studium má, malinko mi zkazí náladu. Doteď jsem mu neřekl, co za jeho zády plánuji. A jakmile mi oznámí, že by se jí to hodilo za dva týdny, vyprchá moje nadšení úplně. Mám tedy čtrnáct dní na to, abych Billa přemluvil a dovedl sem. Počítal jsem s tím, že budu mít mnohem více času.
"Děkuji Vám." Zavážu desky s výkresy a vstanu. Stisknu nabízenou dlaň, rozloučím se s ní a zabouchnu za sebou dveře. Pecka! První část jsem zvládl bez dvojčete, ovšem ta druhá se bez jeho přítomnosti neobejde. To abych ho už dneska začal pomalu připravovat na překvapení, co jsem si pro něj nachystal. Budu doufat, že ho mezitím něco osvítilo a nesežere mě za to. Cítím, že to chce, ač tvrdí něco jiného. Byl to jeho největší sen. Nechce se mi věřit tomu, že by se ho ze dne na den vzdal.

Me, Myself and Romeo 38.

10. november 2010 at 17:03 | LadyKay |  Me, Myself and Romeo
Musel by být absolutní blb, aby si nevšimnul ironického tónu, jenž jsem použil. Tohle je zlej sen! Bill si odfrčí s nějakým idiotem, mě tu nechá samotného a nakonec se tu zjeví tenhle pablb.
"Co ty tady, Péťo? Bylo ti po mně smutno, viď?" Neodpustím si rýpnutí do jeho osoby. Od doby, co se rozešli, nemám koho stírat.
"A víš, že i jo." On se usmál? Na mě? Tak to je fakt síla! A ještě ke všemu se tváří, jako by to myslel vážně.
"Ty ho znáš?" Obrátím se zpátky na svého bývalého skoro švagra. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych ho tady mohl potkat. Ačkoli… Je model a údajně patřil mezi nejlepší do doby, než ho Bill pomluvil a rozneslo se to. Kdyby nebyl dobrej, nikdo by ho neznal. Jenže jsem o něm už několikrát slyšel, tudíž hoch z Polska nebude nějaká nula. Takže tu má co pohledávat na rozdíl ode mě.
"Bohužel." Neunikne mi změna výrazu Kenova obličeje. Asi mu Massimo moc sympatický není. Aspoň na něčem se shodneme. "Dalo mi práci se ho zbavit."
"Jak zbavit?"
"No, musel jsem ho nahradit nejen jako tvář Billovy značky, pokud tedy chápeš, co tím chci říct." Mám vážnou obavu, že rozumím až moc dobře. Tím se moje nejčernější obavy naplnily.
"Oni spolu…Jakože to je Billův ex?"
"To zase ne." Zavrtí hlavou. "Ale řekněme, že jejich vztah nebyl nikdy jen ryze pracovní." Díky, Peťánku, právě kvůli tobě klesla moje nálada pod bod mrazu. Ne na bod, ale pod bod. Proč se musí všechno pořád takhle kazit? Nejprve ten obdivovatel, pak Pete, pak zase ten Jens, po něm Jerry, zase opisovatel Willdy, teď další imbecil. Proč nemůžeme mít s Billem normální vztah bez komplikací? Ovšem, když se ho dokázal zbavit on, proč by se to nemělo povést mně? Ten borec má dvě možnosti. První je, že nechá Billa sám od sebe a jeho bídný život tak bude ušetřen. Druhou variantou je, že se kolem něj bude motat, mně ujedou nervy a zabiju ho. Jeho bývalý sok v lásce by mu mohl vyprávět, jak se umím vytočit.

Me, Myself and Romeo 37.

5. november 2010 at 19:52 | LadyKay |  Me, Myself and Romeo
Zabiju ho. Přísahám, že ho jednou zabiju! Nejprve mě nacpe do letadla, pak mě nutí tahnout se přes celé město a ve finále ze mě udělá panáka, na něhož navléká hadry a mumlá si něco pod vousy. A ještě má tu drzost zasyčet na mě pokaždý, když se zeptám, kam se chystáme. Asi svými dotazy ruším jeho tvůrčí činnost nebo co já vím. Díky Bohu za to, že na mě nechce obléct to odporný sako. To prozatím leží v kufru. Mám však vážnou obavu, že tam není jen tak a že je jistě brzy využiju. Bill nikdy nedělá nic jen tak. Všechno má svůj důvod. Já mám jen tu smůlu, že nikdy nedokážu předem jeho úmysly odhadnout a pak to taky tak dopadá. Pro mě většinou "menším" šokem. Já starej vůl se těším, že si vyrazíme někam, kde budeme sami a nakonec skončíme ve městě módy Miláně. Ovšem, co tu děláme, mi dosud vysvětleno nebylo.
"Nešij sebou pořád." Drcne do mě, když se chci poškrábat na krku, protože mi vadí cedulka u trika.
"Kam jdeme?" Zeptám se už asi posté na tu samou otázku a reakce je přesně taková, jakou jsem očekával. Bill zasyčí jako had a oblékne na mě koženou bundu.
"Teď je to perfektní." Pronese uznale, když mě div neoběsí na kostkovaném šátku. Pokývá hlavou a aniž by zodpověděl můj před několika vteřinami vyslovený dotaz, shodí ze sebe kalhoty a vymění je za jiné. Měl si nechat ty původní, ty aspoň nějak vypadaly, zato tyhle na něm visí. Raději se s ním o svou myšlenku nepodělím, on to totiž bude záměr, jelikož odporný kalhoty doplnil vytahaným trikem. Že já blbec jsem si ty papírový pytle nekoupil a nepřibalil!