February 2011

Living Behind A Wall Of Glass 9.

20. february 2011 at 21:00 | LadyKay |  Living Behind A Wall Of Glass
Bill se převalil na posteli, spokojeně se usmál a protáhl se. Úžasný pocit nemuset ráno brzy vstávat. Stále pro něj bylo těžké uvěřit, že mu matka dovolila zůstat doma. Zrovna jeho matka, ztělesněná odpovědnost. Nebylo však důležité, proč to udělala, ale že to udělala. Zaprvé byl rád, že může být s Tomem, a zadruhé se tak vyhnul hodině psychologie, kterou měl vést on. Byl si jist, že by to zvládl. Přednes před třídou byl sice otravný, ale Bill by s ním problém neměl. Ovšem v momentě, kdy by zmínil poruchy autistického spektra, by byl konec. Bylo to pro něj příliš osobní, příliš čerstvé na to, aby o tom nezaujatě hovořil. Domníval se, že ani za rok nebude umět s klidem mluvit o tomto tématu, aniž by měl pocit, že se každou vteřinou rozbrečí. Tak jak by to mohl dokázat pár dní po tom, co si konečně připustil, že je Tom aspik? Billův milovaný aspik.


Přes jeho plné rty se při spojení, které vyvstalo v jeho mysli, mihl úsměv a mladík se podíval na prázdné místo vedle sebe. Nevěděl přesně, v kolik hodin Tom vstal a jak dlouho už je pryč. Když na kratičký moment otevřel oči, spatřil blonďaté dredy a vzápětí se za jeho bratrem zavřely dveře. Usmál se a znovu usnul. Jestli spal hodinu nebo jen pár minut, neměl zdání.
Posadil se na posteli, zívnul a podrbal se na hlavě. Nepotřeboval pohled do zrcadla, aby věděl, že jeho vlasy vypadají příšerně. Jistě trčely každý jiným směrem. Ale to mu bylo jedno. Doma byl stejně jen Tom a ten bude jedině rád, když bude vypadat jak nepovedený dikobraz. Spustil tedy nohy z postele, popadl laptop a opustil pokoj.

Daddy, Tell How Fairy Tales Really End 6.

17. february 2011 at 23:10 | LadyKay |  Daddy, Tell How Fairy Tales Really End
"Sam nemá toho medvěda moc rád," upozorní mě Tom na skutečnost, že Pú nebude nejlepší volba motivu na narozeninovou oslavu. Přikývnu a sáhnu po kelímcích s nějakými autíčky, které leží hned vedle. Sám děti nemám, takže těžko můžu vědět, že tahle Disneyho postavička není už v kurzu a že ji nahradily jiné a modernější.
"Tohle by šlo?" Zeptám se pro jistotu. Když se dočkám souhlasného kývnutí, hodím je do košíku a okamžitě zahájím pátrání po ubrouscích se stejným motivem. Skloněný procházím podél regálu a hledám. Když je konečně najdu, přidřepnu si a triumfálně je sevřu v dlani. Už se chystám pochlubit bratrovi, jak šikovný jsem, ale pohled, který zachytím, když se na něj otočím, mě umlčí a přiměje odvrátit tvář. Moc dobře jej znám. Viděl jsem jej u něj jen jednou, ale stačilo to, aby se mi zaryl hluboko do paměti.

Me, Myself and Romeo 44.

14. february 2011 at 18:39 | LadyKay |  Me, Myself and Romeo
"Sorry, zdržel jsem se." Zavolá na mě Pete, když konečně dorazí. Oběhne auto, otevře si na straně spolujezdce a sehne se dovnitř pro svoje věci. Už jsem se začínal bát, že tu vystojím důlek. To mu samozřejmě říkat nebudu, protože já jsem tím, kdo od toho druhého něco žádá, ne on. Tudíž by výčitky nebyly pro začátek zrovna nejvhodnější. Sleduji, jak vezme sako, nějakou tašku a mně dost povědomé krabičky, a zamkne auto. Nevypadá, že by měl moře času, asi někam spěchá a já ho budu akorát tak zdržovat. Už když jsem s ním mluvil, bylo poznat, že nemá času nazbyt. Ač se mnou mluvil mile, bylo zřejmé, že se snaží co nejrychleji dohodnout, kde a v kolik se sejdeme. Nakonec mi řekl, že na něj mám počkat před domem a že se pokusí co nejrychleji přijet.
"Kam se chystáš?" Zeptá se se smíchem, když dojde ke mně. Nač naráží mi, docvakne až tehdy, kdy kývne hlavou směrem k mojí tašce. On tě ten smích přejde, až ti Tom sdělí, co po tobě chce, milej zlatej!
"Tak nějak." Kývnu a pokusím se na něj rovněž usmát. Tohle bude ještě zajímavý. S hlavou skloněnou a zaneprázdněnou tím, jak mu to mám říct, za ním vstoupím dovnitř. Ještě že nebydlí nahoře, ale hned v prvním patře. Zatímco Pete se nad něčím uculuje, mně se začíná dělat zle.

Living Behind A Wall Of Glass 8.

4. february 2011 at 17:56 | LadyKay |  Living Behind A Wall Of Glass
"Bille?" Chlapec se otočil za matčiným hlasem a zamračil se. Stále se na ni zlobil. Ani ne kvůli tomu, že na něj křičela, spíše protože to vyznělo, jako by mu bylo naprosto jedno, jak se Tom cítí. Udělala z něj nezodpovědného sobce, co se zajímá jen o sebe, což nebyla vůbec pravda. Dřív možná ano, dnes však již ne. Snad vteřinu od vteřiny mu na sourozenci záleželo více a nikdy by si neodpustil, kdyby se mu něco přihodilo. Sám celou dobu, co tu vedle něj jen mlčky ležel a sledoval jeho záda, přemýšlel, co se mu honí hlavou, nač myslí, jak se cítí. Zlobil se sám na sebe, že ani jako dvojče nedovede odhalit tajemství světa, v němž Tom žije. Nevěděl, jak vypadá, jaké jsou tam zvuky, barvy, jaká tam platí pravidla. Jedním si byl jist. Tomův svět nebyl jako ten jeho. Jako by byl jedno velké tajemství, jemuž nikdo nepřišel na kloub. Bill však tam někde uvnitř, hluboko ve svém nitru cítil, že on tu záhadu jednoho dne rozluští.


"Hm?" Zamručel na Simone. A odvrátil od ní tvář zpět k Tomovi. Netušil, zda spí, nebo jen v tichosti leží. Seděl tu však a působil, jako by nad ním držel stráž. Přesně to se mihlo hlavou jejich matce, když nakoukla do místnosti.
"Chtěla bych s tebou mluvit." Zašeptala a více otevřela dveře.
"Ale já s tebou ne." Odbyl ji chlapec rovněž šeptem. Neměl náladu poslouchat další výčitky a přednášky o tom, že by měl být zodpovědnější.
"Billy, pojď se mnou, prosím." Překvapilo jej, jaký klid zachovává. Jindy by se tón jejího hlasu změnil. Nyní však zůstával stejně milý, vyrovnaný a také malinko naléhavý. Nakonec přece jen vstal z postele, pohledem zkontroloval bratra a následoval matku do obývacího pokoje.

info k "Romeovi"

2. february 2011 at 11:29 | LadyKay |  info
Pro ty, co čekají na pokračování "Me, Myself & Romeo", mám dobrou zprávu. Od příštího týdne by se tu pravidelně mohl začít objevovat. Na nějaký čas jsem ho stáhla a stejně jako předtím "Lutte" se i jeho snažím dovést ke zdárnému konci. Tak vás poprosím, abyste ještě chvilku vydrželi. Dík moc :)

LK