May 2011

Living Behind A Wall Of Glass 12.

31. may 2011 at 19:10 | LadyKay |  Living Behind A Wall Of Glass
"Dobré ráno!" Ozval se za Simoninými zády veselý hlas. Jakmile se otočila, nestačila žasnout. Už dlouho se nestalo, aby se její syn usmíval bezsprostředně po probuzení. Ráno co ráno se doploužil do kuchyně a zamžoural po místnosti, aby zjistil, zda se vše nachází na stejném místě. Když se ubezpečil, že se nic nezměnilo a nemůže jej tak nic zaskočit, loudavě došel ke stolu, k němuž usedl, a bezmyšlenkovitě se pustil do jídla. Občas nabývala dojmu, že ani neví, co snídá. Přesto přehnaně pečlivě kousal každé sousto, zatímco hleděl kamsi před sebe. Věděla, že není dobré na něj mluvit, dokud nepromluví on, což se stávalo zřídka. Většinou kuchyni opustil, aniž by řekl půl slova. Opravdu s ní začínal mluvit, až když opouštěl dům a vyrážel do školy. Dnes to ale bylo jinak. Bill se vřítil do kuchyně, sršel energií a rozhazoval úsměvy na všechny strany.

Me, Myself and Romeo 48.

30. may 2011 at 17:49 | LadyKay |  Me, Myself and Romeo
"A pak byl prostě pryč." Chystám se ukončit líčení události, jež následovala po mém návratu domů, pak si však ještě vzpomenu na něco, co považuji za nutné sdělit: "A od té doby o něm nic nevím." Vzhlédnu a zadívám se na člověka naproti, který mlčí, poklepává prsty do desky stolu a prohlíží si mě. Nakonec si však odkašle, aby se mě na několik věcí zeptal.
"Žádné slzy?"
"Ne."
"Žádné citové vydírání?"
"Ne."
"Žádné výhružky?"
"Ne."

Monika Bagárová - Tanečnice

26. may 2011 at 9:00 | LadyKay |  music vids
V minulé řadě ČSS byl mým favoritem Miro, jak pár z vás ví. Možná jsem to tu i psala... Na druhém místě jsem měla Moniku, jejíž hlas se mi z holek líbil nejvíc. Byla jsem zvědavá, s jakou tvorbou přijde. Přiznám se bez mučení, že když jsem zrovna tuhle písničku slyšela poprvé, nebyla jsem z ní nikterak paf. Na druhý poslech se mi trošku zalíbil rytmus a teď, když ji slyším, pobroukávám si refrén. Ne že by to byla nějaká extra vypalovačka, ale svým způsobem se mi líbí :)



Daddy, Tell How Fairy Tales Really End 9.

25. may 2011 at 22:14 | LadyKay |  Daddy, Tell How Fairy Tales Really End
"Děkuji." Řeknu s pohledem upřeným do Billových tmavohnědých očí, v nichž se odráží lesk světel pouličních lamp. Několik chvil na mě beze slov hledí a prohlíží si mou tvář. V prvním momentě vypadá výraz jeho obličeje, jako by nevěřil vlastním uším a domníval se, že se přeslechnul. Záhy se však změní v zamyšlený, jenž mi má napovědět, že se bratr snaží přijít, čím si moje poděkování zasloužil. Domněnku, že není ve svém snažení úspěšný, mi potvrdí, když se jeho rudá ústa otevřou a tlumeným hlasem položí prostou otázku: "Za co?"
Přestože jsem ji očekával, najednou nevím, jak jej zodpovědět. Vlastně vím. Vím, co chci říct, ale netuším, jaká slova zvolit. Chtěl bych, aby to naprosto přesně vystihlo, co mám na mysli, aby tak Bill věděl, co cítím, co se mi dnes celý den honí hlavou.
"Že jsi tady." Odpovím nakonec a doufám, že propojení dvojčat mezi námi, které před několika lety zamrzlo, začne dnes znovu fungovat a dík němu Bill pochopí, co jsem těmi třemi slovy myslel. Ač se kratičkou chvíli tvářil, řekl bych, zklamaně, nyní se spokojeně usmívá. Na pár vteřin ode mě odvrátí zrak a zahledí se směrem vzhůru. Očima prozkoumává oblohu a mně se v mysli vynoří vzpomínka na to, o čem předtím mluvil. Vybaví se mi, jak jsme se dohadovali, kolik hvězd na nebi je, a jak jsme potom dlouhé minuty trávili tím, že jsme je počítali, abychom toho druhého přesvědčili, že máme pravdu. Skončilo to vždy tím, že jsem se nakonec vzdal a Bill záhy triumfálně prohlásil, že má pravdu on, protože na obloze je přesně tolik zářících teček, kolik prve řekl. Věděl jsem, že je to hloupost, ale nehádal jsem se. Nemělo by to cenu. Stejně by si prosadil svou.

Me, Myself and Romeo 47.

24. may 2011 at 21:00 | LadyKay |  Me, Myself and Romeo
"Tommy," vrhnu se mu kolem krku. Tisknu jej k sobě a nehodlám se od něj oddálit ani o milimetr. To proto Absinth tak nadšeně vystřelil z výtahu, kňučel jak pominutý a dorážel na dveře. Cítil pána, který je zase s námi. Vrátil se mi a je v pořádku.
"Chyběl jsem ti?" Zeptám se poblíž jeho ucha, na něž vtisknu polibek. Když se odpovědi nedočkám, naléhavě dotaz zopakuji: "Tak chyběl?"
"Jo, hrozně," odstrčí mě od sebe a ustoupí o krok dozadu. Zavrtí hlavou, jako by nevěřil tomu, co se kolem něj děje, což nechápu, ale prozatím to odmítám nějak více řešit. Jediné, co je v tuto chvíli důležité, je, že jsme zase spolu. Ostatní je bezvýznamné.
"Co to stěhování?" Zeptá se tónem, který v tento moment nedokážu správně interpretovat. Co však dokážu bezpečně říct, je, že se mi moc nezamlouvá. Jeho otázka mě naopak potěšila, přestože to vypadá, jako by byla položena spíše, aby řeč nestála. Aniž by si to Tom uvědomoval, skvěle mi nahrál do karet. Jedno z témat, které jsem s ním chtěl probírat, byl dům.
"Ještě jsem se tam nebyl dívat. Ale mělo by to být snad už obyvatelné. Můžeme se tam zajet podívat spolu, co říkáš?" Navrhnu a klesnu vedle něj na pohovku, na niž před chvilkou znovu usedl. Nakonec přece jen souhlasí. A to se zprvu tvářil, že jej odsud budu muset odtáhnout násilím! Ale to je celý on. Nikdy nic neodkýval hned, přestože se mu to líbilo. Musel to přinejmenším dlouze okecat.

Odpovědi na otázky

24. may 2011 at 20:04 | LadyKay |  LK writes
A opět se musím omlouvat. Myslela jsem, že se mi podaří všechno nějak skloubit dohromady, ale mýlila jsem se. Robot tedy nejsem... Moje maličkost je nucena učit se a číst stohy záživné a i nezáživné literatury, ze které mi jde hlava kolem. Abych se náhodou nenudila, tak doučuji němčinu ještě jednu slečnu, které hrozí reparát. Zachraňovat všechno na poslední chvíli. Super, že? Žádný med to tedy není. Člověk si myslí, že to vysvětluje dostatečně jasně a záhy zjistí, že celou dobu snad mluvil maďarsky. Do toho jsem měla nějaké osobní starosti, které veřejně rozebírat nechci a nebudu. Kvůli tomu všemu jsem byla nucena na čas přestat psát. Dneska jsem si však náhodou při vytváření cvičení pro dotyčnou všimla, že tu mám nějaký rozepsaný článek ve Wordu. Když jsem jej otevřela, zjistila jsem, že to jsou odpovědi na vaše otázky, na které jsem zapomněla jako na smrt. Napravuji tedy chybu a dodatečně je zveřejňuji.
Závěrem bych vás chtěla poprosit, abyste byli trpěliví a vydrželi to ještě tak do poloviny června. Povinností ubývá, takže postupně "poslepuji" scény a dialogy, co mám předepsané, ale zatím se mi nepodaří zajistit, aby povídky přibývaly pravidelně. Prozatím si budete muset vystačit s "Romeem", který byl první, jehož další díl se mi podařilo přepsat, projít a přednastavit. Která ff bude následovat a kdy, vám neprozradím, jelikož to ani já sama nevím.

A teď už k těm otázkám :)