I'm not dead...

29. november 2013 at 19:38 | LadyKay
...přestože to tak skoro dva roky vypadalo. Zdravím Vlastně ani nevím, kdo z vás se sem ještě zatoulá. Stejně jsem se rozhodla vám napsat. Co kdyby náhodou :)

Vím, že jsem o sobě strašně dlouho nedala vědět a nechci tu hledat nějaké trapné výmluvy. Nebudu vás ani zatěžovat vyprávěním toho, co se u mě odehrávalo, co mě zaneprázdňovalo atd. Stejně by to k ničemu moc nevedlo. Zatímco moje prsty bubnují do klávesnice, uvažuji nad tím, kdo všechno si mě ještě pamatuje nebo kdo si občas aspoň vzpomene na povídky, které jsem bez jediného slova vysvětlení ze dne na den opustila. Vím o Zuzance. Na tvůj komentář jsem čirou náhodou narazila při kopírování povídek z blogu. A moc ti za něj děkuji! Zahřálo mě u srdce. To vědomí, že přese všechno se sem vracíš, je něco nepopsatelně krásného!

Teď přistupme k tomu, co mám na srdci. V první řadě dlužím omluvu nejen vám, ale i Billovi a Tomovi coby postavám jednotlivých povídek. Nezasloužili si tenhle přístup z mojí strany. A věřte mi to nebo ne, nepřestávám si to vyčítat. Není dne, kdy bych se jim v duchu neomlouvala. Možná už pomaličku začínáte tušit, co bude následovat :) Ano, vrátila jsem se k psaní. I Januli jsem dala slib, že ffky dokončím, ale nestanovila jsem přesnou dobu, protože jsem to sama nevěděla. Pokud by někoho zajímalo, co mě přivedlo zpět, co můj comeback nastartovalo, najde odpověď v následujících řádcích. Vlastně to byla náhoda, zdánlivě bezvýznamná otázka. "Hele, a jak to dopadlo s těmi dvěma?" zeptala se mě jedna moje kolegyně na začátku října letošního roku. V první chvíli jsem si říkala, jaké dva má na mysli a v hlavě mi začínalo šrotovat, o kom jsem jí naposledy vyprávěla. "Dávala jsi mi kdysi něco přečíst. O tom autistovi přece." Jo, myslela "Glass". Zůstala jsem na ni koukat s otevřenou pusou, protože kapitolu z ní četla před více než dvěma roky. Netušila jsem, že si to ještě pamatuje. Její dotaz na aspíka Toma však zapříčinil, že jsem se až do konce pracovní doby cítila naprosto mizerně. S každou další hodinou jsem se na sebe víc a víc zlobila. K aspíkovi se přidal záhy i Tom s divou Billem z "Romea" a zrovna tak můj miláček Sammy a Bibi.

Když jsem dorazila domů, chvilku jsem jen posedávala v pokoji, až jsem nakonec v počítači našla složku s povídkami a otevřela ji. Nejprve jsem jen tak koukala na jednotlivé dokumenty a bannery k povídkám a hledala v sobě odvahu otevřít něco z toho. Byl to "Romeo", kterého jsem si nakonec vybrala... Očima jsem přelétla rozepsanou 59. kapitolu resp. její odstavec a v paměti jsem si začínala přehrávat, co všechno jsem na ty dva vymyslela, co díky mě již prožili, jaké postavy se tam objevily... Žasla jsem nad tím, že si stále pamatuji takřka všechno. Okamžik jsem váhala, ale pak jsem se odhodlala napsat první větu a pak další a další. Měla jsem strach, že mi to nepůjde, ale překvapivě to šlo samo nějak od sebe. Další bod bylo najít osnovu s povídkou a zjistit, jak to bylo naplánováno. Nalezeno :) Sice to byla makačka, protože jsem ji při posledním generálním úklidu opravdu důkladně uklidila, ale blok jsem našla. Takže tak.


Kdy bude povídka dokončená a vy si ji budete moci přečíst, nedovedu přesně říct a ani nechci nějaký termín slibovat. Nebudu říkat brzy, protože si připadám jako ti čtyři se svým "soon" :D Taky pořád "soon", "soon" a nic. Snad jen, sledujte tenhle blog, protože sem v momentě, kdy budu hotová, dám odkaz na nový (nebo zájemcům pošlu odkaz mailem). Jak už jsem psala, stahuji z něj všechny povídky a ukládám si je do konceptů. Rozhodla jsem se tenhle blog totiž smazat a začít hezky znovu od začátku. A tentokrát už správně ;)

Prozatím se mějte hezky a děkuji všem, kdo si na mě i po té šíleně dlouhé době vzpomenou, kdo se vrací k mým povídkám. Jsem vám nesmírně vděčná a už jen z toho důvodu cítím potřebu vám vaši věrnost a podporu, kterou jste mi od samého začátku dávali najevo, nějakým způsobem oplatit. Pokud by někdo zatoužil po mé osobě, nechám vám tu na sebe mail: peti4r@gmail.com. Kdo by chtěl napsat, klidně může :) Budu ráda!

Vaše LadyKay
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Zuzana Zuzana | 29. november 2013 at 21:04 | React

Áááách, ja som už absolútne nedúfala, že sa vrátiš. Som strašne rada. Tvoje poviedky sú nezabudnuteľné. Budem sa tešiť z každej kapitoly, ktorú pridáš a nech to trvá ako dlho chce♥

2 LadyKay LadyKay | 30. november 2013 at 8:38 | React

[1]: Ahoj Zuzi,
když jsem včera narazila na tvůj komentář, opravdu jsi mě dostala. Ani ve snu by mě nenapadlo, že sem ještě někdo po tak dlouhé době chodí... O to víc mě mrzí ta moje nečekaná odmlka. Ještě jednou se za ni omlouvám, přestože vím, že pouhé "promiň" je málo.
Vidíš, už jsi ani nedoufala, ale asi opravdu bude něco pravdy na tom, že naděje umírá poslední :) Povídky si chci nejdříve dokončit, pak poslat Januli na betaread a až pak je přidám na ten nový blog. Potřebuji mít v záloze něco, co tam budu přidávat, abych si případně mohla rozpracovat něco nového. Jasně, že mi to chvilku potrvá, ale rozhodně to nebudou dva roky jako předtím.
Ještě jednou moc děkuji♥ A přeji hezký víkend!

3 nikol nikol | 30. november 2013 at 21:22 | React

Som šťastná že si sa ozvala :-) a teším sa na pokračovanie tvojích i mojích príbehov :-)

4 LadyKay LadyKay | 2. december 2013 at 20:38 | React

[3]: Nikol, nedovedeš si představit, jakou mám já radost, že jsi napsala! :-) Těší mě, že jsi na mě a na povídky nezanevřela. Opravdu si toho hrozně moc vážím!
Jak už jsem psala i Zuzce, všechny povídky přestěhuji jinam. Zatím jsem přesunula to, co bylo tady. Povídky jednu po druhé dokončuji. Začala jsem "Romeem", pak se vrhnu na "Glass". Ani na "Daddyho" nezapomínám, neboj. Po dopsání je předám Januli a až si najde čas a překontroluje to po mně, dám vám vědět, kde a kdy si je budete moc přečíst. ;-)
Děkuji za trpělivost nebo ještě lépe řečeno svatou trpělivost!♥

5 nikol nikol | 5. december 2013 at 7:56 | React

Peti je príjemné čítať tvoju odpoveď a som rada že ťa teší náš záujem.
Som vďačná Zuzke že ťa nakopla,pretože takých majstrov pera ako si ty je naozaj máličko a škoda by bola nedokončiť tvoje nádherné príbehy.
Dala som sa znovu do čítania aby som bola v obraze keď napíšeš pokračovanie,začala som aspikom a som fascinovaná tak ako keď som to čítala prvý krát♥ďakujem :-)

6 Muckátko :o* Muckátko :o* | Email | 5. december 2013 at 12:50 | React

Ooohhh konečně byly moje prosby vyslyšeny...:D Přečetla jsem rozepsaného aspíka Toma a Daddyho už tolikrát, že jsem dokonce měla pocit, jako bych to sama napsala...;-) Welcome back!

7 LadyKay LadyKay | 6. december 2013 at 6:44 | React

[5]: Niki, samozřejmě mě zájem z vaší strany těší! Ten pocit, že tady celou tu dobu byl někdo, kdo nezapomněl, naopak čekal a doufal v můj návrat, je něco neuvěřitelně krásného!♥ Upřímně? Vůbec jsem v to nedoufala. O to víc si každé z vás vážím a jsem, přiznám se, i dojatá.

[6]: Muckátko, asi ses modlila ke správnému bohu :D Jen tak mezi námi, který to byl? :D Já jen, abych věděla, na koho se obrátit, až budu potřebovat :-D Promiň, nemohla jsem si pomoci a musela jsem to odlehčit. Samozřejmě i tobě děkuji za přivítání zpět a to, že jsi mi, vlastně nám (nesmím zapomenout na Billa a Toma, diva by mi dala!) zachovala přízeň. Uvidíme, nakolik ten comeback bude úspěšný... :-)

Jinak, moje milé dámy, obě jste zmínily aspíka, což mě, nebudu lhát, zahřálo u srdce, protože Toma mám sama v té povídce hrozně moc ráda. Jak jsem však psala prve, přednost má "Romeo", ta povídka je starší a vzhledem k tomu, že jsem se přehoupla už přes číslo 60, co se dílů týče, ráda bych ji už KONEČNĚ uzavřela. Pak přijde na řadu "Glass" a "Daddy", u kterého jsem si na začátku na sebe naštěstí nevymyslela žádné složitosti. Ale co, co jsem si udělala, to mám :-D Stěžovat si můžu jedině sama sobě. :D
No, měla bych se přestat vykecávat, protože se musím vypravit a "hurá" do práce. Doufám, že mi diva s bráchou dají pokoj, protože včera jsem se několikrát přistihla, že jsem myšlenkami u nich... Asi je ze mě oficiálně zase blázen :D To bude mít rodinka ze mě radost, až budu co chvilka duchem mimo :-D No jo, už si odvykli, byla jsem totiž dlouhou dobu normální  :-D
Krásný den holky a děkuji!♥

8 Zuzana Zuzana | 7. december 2013 at 17:18 | React

[7]: Som neskutočne rada, že sa Ti vrátilo postihnutie bračekmi Kaulitzmi :D Len neber proti tomu žiadne lieky, aby Ťa to zase neprešlo:)

9 Kattys Kattys | 10. december 2013 at 19:54 | React

Vůbec si nedovedeš představit, jakou jsi mi udělala radost!!! :-) Zrovna včera jsem si před spaním četla mého milovaného Daddyho a ráno cestou do práce dumala nad tím, jaká je to škoda, že se asi už nikdy nedozvím, jestli se ti dva truhlíci přece jen dali dohromady. Sammy, Bibi a Tomi zůstali v hlavě až do večera, kdy jsem jen tak zkusmo klikla a ono to vyšlo!!! :-)
Jupííííí!!! Sláááááváááá!!! Huráááááá!!!!
Jsem tak nadšená, že klidně vydržím nějaký ten čásek, než na ty tři dojde. Mezitím hravě opráším Romea a vono to pude. :) Jen na aspíka pořád ještě nemám sílu, což mi připomíná, že ti možná asi dlužím mejla. :)
Kdybych nebyla tak stará, budu tady radostí křepčit po pokoji, což by ostatní členové rodiny nemuseli zvládnout, takže se raději zklidním a prozkoumám tvůj nový blog. :-)

Návrat roku, tak bych to nazvala já. :-)

10 LadyKay LadyKay | 11. december 2013 at 14:45 | React

[9]: Kattys, ani nevíš, jak mě tvůj komentář potěšil! :-) Včera jsem si totiž kopírovala komentáře právě od "Daddyho" a vzpomněla jsem si na tebe. Vím, že jsi tu povídku měla hodně ráda a jak jsem právě zjistila, pořád máš. Což mě samozřejmě nesmírně těší! :-)
Sice si na pokračování nějakou chvilku ještě počkáš, musím se k ní totiž propracovat, ale taky na ně dojde, neboj.
Včera jsem si zase já vzpomněla na Toma z "Lutte", v práci se mi totiž dostalo do ruky puzzle z nějaké kolekce děl známých malířů nebo co to bylo :D Okamžitě jsem si při pohledu na ně, vybavila ty jeho hlášky, co jsem tenkrát napsala. "Patlalové" :D To mi připomíná, že jsem vám něco u posledního dílu téhle povídky slíbila... :-)
Na mail pořád ještě čekám, no. Přiznám se, že jsem měla strach, že jsem se tě tím posledním nějak dotkla... Právě mi spadl obrovský kámen ze srdce, že to tak není. :-)
A ten návrat roku... No uvidíme, jestli ve mně špetka talentu zbyla. :-D
Ještě jednou děkuji, že ses ozvala! Úplně mi poskočilo srdce radostí, když jsem viděla tvé jméno. Doufám, že se budeme pravidelně setkávat i na mém novém blogu. Snad se brzy po strašně dlouhé době uvidíme u pokračování "Romea" :-)

11 Zuzana Zuzana | 15. december 2013 at 18:03 | React

Ježiš, ja snáď začnem veriť na zázraky :D (Teraz táram, ja na ne už dávno verím :D) Ale fakt, ja som si tak dlho želala, aby si sa vrátila, ale viem, že musíme jednoducho rešpektovať každé želanie. Takže som teraz nenormálne nadšená :) S veľkou radosťou si nastavím odoberanie noviniek na Tvojom novom blogu. Ja sa tááák tešíííím. Jupí :DDD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama